Pája
Jsem žena z Moravy. Ač pocházím z rodiny, kde se mluvilo dosti spisovně, zaslechnete ode mě občas: "bo" nebo "aj".
Jazyky jsou součástí mě samotné. Spojuji tím lidi. Nejspíš to bude mým posláním :) A také díky nim poznávám svět.
Vládnu zdatně svým rodným jazykem, kterým mám čas od času obrovskou potřebu se vyjádřit nahlas - třeba na sociální síti. A od malička jsem slýchávala angličtinu, němčinu a francouzštinu. Angličtinu jsem trénovala a nyní je jednou z mých zálib i prací.
Němčinu si ráda poslechnu, ale nerozumím. Pochopím ji leda v některém z dílů Knight Rider ("majkl najt", noční jezdec) a dokázala bych si objednat řízek.
Francouzština je oříšek. Zní náramně, ale ta nepravidelnost mi nejde do hlavy.
venku
Chci ven!
Při práci uvnitř, v prodejně s nábytkem, jsem si uvědomila, že nemohu být denně zavřená 8 hodin v místnosti. Kancelářská práce mě sice naučila hodně toho, co jsem si myslela, že nikdy nezvládnu, ale taky to, že dýchat čerstvý vzduch a zajít si do lesa je luxus, kterého si chci dopřávat.
A tak učím i venku! Angličtinu, filosofii života, kterou ráda zkoumám, umění nebo jen tvoření, poznávání Země a sama sebe.
Dejte mi barvy :)
"Dejte mi pastelku, nakreslím pejska..." (text J.Vodňanský)
Nakreslím nebo namaluji především to, co ve mně bouří, chce kvést nebo potřebuje být přetransformováno do vizuální podoby. Někdy místo slov používám raději art. A ráda vyhledávám různé formy k vyjádření. I fotografie mě obklopuje od dětství díky tiskárně, ve které jsem "pomáhala" velkým fotografům s nedokonalostmi jejich fotek. Skutečnost byla trochu méně barvitá, ale jako dítě jsem si připadala náramně důležitá se štětcem v ruce, červeným světlem v zádech a panem Látalem po boku.
Setkala jsem se s talentovanými výtvarníky, malými génii i lidmi, kteří své skicy vkládali spíše do šuplíku než na výstavy. Vše a všichni kolem mě inspirují. A to, že se nestydím za svou nedokonalost, je práce mamky. Ta mi ve dvou letech dala štětec do ruky a ty obrazy, které jsem napatlala, má dodnes v rámu.
